Něco z historie snubních prstenů

Zlaté prsteny na tácku, manželský slib a zpečetění nového svazku jejich vzájemnou výměnou a manželským polibkem. Tak si svatbu představuje každý z nás, ale věděli jste, že v této podobě tradice vznikla až ve dvacátém století a mimo naši kulturní zónu může být všechno jinak? Pojďme se podívat trochu do historie.

Již staří Egypťané... si vyměňovali snubní prsteny

Na starých freskách a papyrech vidíme obřad, při kterém si mladý pár před knězem vyměňuje kroužek umotaný z rákosu nebo konopí. Dnešní pojetí snubních prstenů jako šperku na celý život v té době neplatilo. Jednalo se o symbolické gesto spojení dvou lidí na věčnost, přičemž právě kruh věčnost symbolizoval. V pozdějších dobách starověkého Egypta bylo konopí a rákos nahrazováno koženými kroužky, nebo ušlechtilejšími materiály, jako byla slonovina. Základ pro šperkařskou výrobu svatebních prstenů byl položen.

Část historiků je přesvědčena, že tradice v nasazování prstenu na prsteníček levé ruky také pochází ze starověkého Egypta, kde se prý obecně věřilo, že právě tímto prstem prochází žíla nebo energetická dráha přímo do srdce. Jiní badatelé označují tuto teorii za romantickou, nicméně nepravdivou.

Dnešní snubní prsteny v kombinaci bílého a červeného zlata s diamanty. V současnosti rozšířená tradice tu ovšem nebyla v historii vždy. Fotografie: bisaku.cz

Starověký Řím - prsten místo okovů

Zatímco v Egyptě muž snubním prstenem nabízel propojení s věčností a vlastním srdcem, v Římě celou věc pochopili špatně. Místní muži ocelovým kroužkem (i ti bohatí) připojili ženu ke svému majetku, zejména ke svému domu, kde měla od toho okamžiku trávit většinu času. Z Říma z pozdější doby také pochází tradice, kdy nověji používané prsteny z měkkého zlata byly na domácí nošení nahrazeny kamenným prstenem nebo opět ocelovým.

Na palci, ukazováčku nebo na pravé ruce

Ani to, že se snubní prsteny nosí na prsteníčku, na pravé ruce, nebo že by měly být dva, pro nevěstu i pro ženicha, není v dnešní době samozřejmost. Tradici dvou prstenů obnovili masivní reklamní kampaní američtí zlatníci teprve ve válečných letech dvacátého století. V řadě mimoevropských kultur dodnes existuje tradice jediného prstenu, který ženich dává nevěstě.

Dodnes se také najdou země, kde prsten nevěsta nasazuje na pravou ruku (germánské země), na palec nebo na ukazovák, případně k prstenu dostane i druhý, který patří na nohu. Pokud chcete v tomto trochu exotiky, zkuste vyjet třeba do Indie. Svatby jsou tam nicméně velmi nákladnou záležitostí. To už raději pořiďte prsteny v obchodě Bisaku. Je to kvalitní česká ruční výroba a jejich poměrně vyšší hodnota je investicí do kvality, stejně tak jako dobře uložené peníze ve zlatě.